http://www.vitraz.cz

O vitráži

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace

Vitráž je především okenní výplň, která již v antickém světě počala v oknech nahrazovat vypnuté vydělané kůže, mastné pergameny, dřevěná bednění, slídové destičky či v nejlepším případě drobné skleněné tabulky osazené do masivních dřevěných konstrukcí, jenž sice chránily temné místnosti před vnějšími klimatickými vlivy, ovšem světlo nepropouštěly vůbec, nebo jen v minimálním množství – musíme si uvědomit, že dostatečně veliké tabule skla jsou vymožeností teprve posledních dvou století. Kdo a kdy přišel na nápad pospojovat ony nepříliš veliké skleněné tabulky pomocí tvárného a snadno tavitelného olova se docela jistě nedozvíme nikdy, jisté je, že to bylo velmi dávno a že trvalo dlouho, než se z masivní olověné hmoty obtékající drobné střepy či průsvitné nerosty vyvinul subtilní olověný H profil v té podobě, v jaké ho už zhruba tisíc let používáme dodnes. Díky tomuto nápadu stačilo, aby sklenář dokázal vyrobit dostatečné množství skleněných tabulek odpovídajících tvarů, jednu po druhé je zasunout do olověných H profilů, ty v místech kde se navzájem dotýkají pospojoval roztaveným cínem a vitráž, okenní výplň, která těsní a součastně propouští do místnosti dostatečné množství světla, byla na světě. Spolu s tím, jak se rozvíjely a zdokonalovaly technologie výroby a zpracování skla a olova, začala klesat i jejich cena a vitráž se pozvolna stávala běžnou součástí architektury. A jako taková samozřejmě začala podléhat kulturním a estetickým vlivům, na jejichž základě se architektura a všechny její součásti včetně těch nejmenších detailů permanentně vyvíjely a vyvíjí, přestala být pouhou okenní výplní a stala se uměleckořemeslným prvkem a to, především z hlediska vnitřního prostoru, velmi významným.

Z tohoto důvodů se zvyšovaly i nároky na výtvarná řešení vitráží a jejich hrubé ztvárnění pomocí pouhých barevných skel přestalo brzy vyhovovat. Proto se ve stále větší šíři počala v rámci vitráží uplatňovat sklomalba. Tato technika povrchové úpravy skla umožňuje na sklo provést kresbu či malbu speciálními barvami, které po vypálení v peci při cca 580° C přilnou k jeho povrchu. Na sklo se barvy nanášejí klasickým způsobem štětci a před výpalem lze provedenou malbu upravovat tupováním či proškrabáváním. Nanášet se dá i v několika vrstvách, ale vždy až po výpalu vrstvy předchozí. Tímto způsobem lze provádět i velmi realistické malby, čehož jsou názorným příkladem i mnohé z vitráží na těchto webových stránkách.

V současnosti je vitráž celosvětově standardním prvkem sakrálních i profánních staveb a mnozí současní architekti s ní pracují jako s nedílnou součástí dnešních interiérů. Potěšující je fakt, že i v našich končinách realizací nových vitráží rok od roku pomalu, ale přesto přibývá, což znamená, že vitráž, výrazný dekorativní prvek, se pozvolna opět dostává do povědomí širší české veřejnosti, odkud byl v šedivých dobách reálného socialismu poměrně úspěšně vytlačen.