Historie vitráže, vitraje. Historie renovace, restaurování, zušlechťování skla, vitráží, vitráže, vitraje, sklomalby.

O historii zušlechťování skla, sklomalby, výroby a restaurování vitráží, vitraje.

Historie vitráže

Úvod do historie vitráže, vitraje, sklomalby / Úvod do historie vitráže, vitraje, sklomalby
KATEDRÁLA SV. VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA NA PRAŽSKÉM HRADĚ – TRANSPORT DEMONTOVANÝCH VITRÁŽÍ URČENÝCH K RESTAUROVÁNÍ
Řezání skleněných segmentů, Josef Vlasák Umělecké sklenářství a malba skla, Praha 1, Malé Náměstí 8 Okolo 1910, Archiv Fa. Jiřička - Coufal

CO JE VITRÁŽ, Vitráž je, o vitráži.

V itráž je především okenní výplň, která již v antickém světě počala v oknech nahrazovat vypnuté vydělané kůže, mastné pergameny, dřevěná bednění, slídové nebo alabastrové destičky či v nejlepším případě drobné skleněné tabulky osazené do masivních dřevěných konstrukcí.

Tyto tabulky sice chránily temné místnosti před vnějšími klimatickými vlivy avšak světlo nepropouštěly vůbec, nebo jen v minimálním množství – uvědomme si, že dostatečně veliké tabule skla jsou vymožeností teprve posledních dvou století. Kdo a kdy přišel na nápad pospojovat ony nepříliš veliké skleněné tabulky pomocí tvárného a snadno tavitelného olova se docela jistě nedozvíme nikdy, jisté je, že to bylo velmi dávno a že trvalo dlouho, než se z masivní olověné hmoty obtékající drobné střepy či průsvitné nerosty vyvinul subtilní olověný H profil v té podobě, v jaké ho už zhruba tisíc let používáme dodnes.

Díky tomuto nápadu stačilo, aby sklenář dokázal vyrobit dostatečné množství skleněných tabulek odpovídajících tvarů, jednu po druhé je zasunout do olověných profilů, ty v místech kde se navzájem dotýkají pospojovat roztaveným cínem a vitráž, okenní výplň, která těsní a současně propouští do místnosti dostatečné množství světla, byla na světě.

Spolu s tím, jak se rozvíjely a zdokonalovaly technologie výroby a zpracování skla a olova, začala klesat i jejich cena a vitráž se pozvolna stávala běžnou součástí architektury. A jako taková samozřejmě začala podléhat kulturním a estetickým vlivům, na jejichž základě se architektura a všechny její součásti včetně těch nejmenších detailů permanentně vyvíjely a vyvíjí, přestala být pouhou okenní výplní a stala se uměleckořemeslným prvkem a to, především z hlediska vnitřního prostoru, velmi výrazným.

Výroba zinkových šablon – předloh pro řezání skla, Josef Vlasák Umělecké sklenářství a malba skla, praha 1, malé náměstí 8 Okolo 1910, archiv fa. Jiřička - Coufal

S větší oblíbeností se zvyšovaly i nároky na výtvarná řešení vitráží a jejich hrubé ztvárnění pomocí pouhých barevných skel přestalo brzy vyhovovat.

Proto se ve stále větší šíři počala v rámci vitráží uplatňovat sklomalba. Tato technika povrchové úpravy skla umožňuje na sklo provést kresbu či malbu speciálními barvami, které po vypálení v peci při cca 600° C pevně přilnou k jeho povrchu. Na sklo se barvy nanášejí klasickým způsobem štětci a před výpalem lze provedenou malbu upravovat tupováním či proškrabáváním. Nanášet se dá i v několika vrstvách, ale vždy až po výpalu vrstvy předchozí. Tímto způsobem lze provádět i velmi realistické malby, čehož jsou názorným příkladem i mnohé z vitráží na těchto webových stránkách

V současnosti je vitráž celosvětově standardním prvkem sakrálních i profánních staveb a mnozí současní architekti s ní pracují jako s nedílnou součástí interiéru. Potěšující je fakt, že i v našich končinách realizací nových vitráží rok od roku pomalu, ale přesto přibývá, což znamená, že vitráž, výrazný dekorativní prvek, se pozvolna opět dostává do povědomí širší české veřejnosti, odkud byl v šedivých dobách reálného socialismu poměrně úspěšně vytlačen.

Výroba umělecké vitráže, vitraje. Dílna Jiřička-Coufal na výrobu uměleckých vitráží, vitrají.
„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde